Teď TED!

TED přednášky jsou mojí srdeční záležitostí. Hoďte vočko, neznáte-li je. Když jsem na začátku roku zjistila, že se letošní TEDxPrague uskuteční 25. května, přihlásila jsem se jako dobrovolník. Inu, studentova nejjednodušší a nejlevnější cesta, jak se na takovou akci dostat. Ale asi na mě pak zapomněli, takže se mi nikdo neozval. 

Když se v březnu spustil prodej prvních vstupenek, pro jistotu jsem si hned jednu koupila. 

Týden na to se mi ozvali z programového týmu, jestli bych nechtěla vystoupit a říct něco zajímavého na letošní téma Přes hranice. Aha. Takže zase Vietnamci. S největším úsměvem na rtech jsem souhlasila. Je přece rok hada. Rok velkých výzev, které se neodmítají. 

Musela jsem ale nejdřív projít menším výběrovým řízením řečníků. Sepsala jsem hlavní myšlenky a příběh, který bych chtěla divákům vyprávět. Programovému týmu se to líbilo. Dostala jsem tu čest a důvěru. Následovalo několik hodin konzulací, které mi následně pomohly vyprávění sestavit. Nenechali nás, řečníky, ve štychu.

A bylas nervózní?

Samotnou řeč o vyrůstání v české a vietnamské kultuře jsem dokončila několik hodin před konferencí. Sepsala jsem si ji, zvýraznila styčné body, ale zároveň nechala trošku místa pro spontánní pocity a myšlenky, které by se na pódiu před několika stovkami lidmi mohly objevit a které bych popřípadě chtěla říct nahlas. Nakonec na ně došlo.

Hodně lidí se mě ptalo, jestli jsem byla nervózní. Byla. Ukrutně! Ale ne před samotnou řečí.

Totiž. Na řadu jsem přišla až kolem páté odpoledne, a to jsem byla z nervozity dávno vyklepaná. Když čekáte celý den na svůj velkou chvíli, máte buď nervy totálně v kýblu nebo jste naopak naprosto v pohodě, protože se uklidňujete, že jsou lidi už unavení a nebudou vás poslouchat. 

Když jsem konečně šla na pódium, vlastně jsem doufala, aby diváci nebyli unavení. Naopak jsem se těšila na těch téměř 800 zvídavých hlav.

Udělala jsem pár kroků po koberci, rozhlédla se po publiku a spustila...

Pódium s červeným kobercem na Folimance

Foto: Martina Králiková, TEDxPrague

Organizační tým TEDxPrague 2013

Foto: Martina Králiková, TEDxPrague

P.S.: Zapomněla jsem udělat fotku s dvoučlennou Nydrle delegací - s Pavlou a Michalem. Ale byli tam! :)

Byl se z vás někdo podívat na TEDxPrague 2013?

Červené potěšení

Dnes jsem od kolegy Zdendy jen tak dostala červený nydrlácký Moleskine notes, který loni vyfasovali ve firmě k Vánocům a který Zdenda nevyužíval.

Vepředu na notesu je vyryto What you write, we live for. Nydrle. Je to parafráze firemního sloganu What you love, we live for. Má na dotek jemné listy a na zadní straně kapsičku, jak tomu u Moleskine bývá. Říkám jí kapsička malých 2D pokladů.

Mám z notesu ohromnou radost! I když je vevnitř kostkovanej:) Tak aspoň se v něm dají hrát piškvorky. A krásně kreslit (hranaté) věci. Pixelové záležitosti.

Jinak u nás v orientální Asii symbolizuje červená barva štěstí. Tady na západě zas lásku i zuřivost. Schválně, na kolik zafunguje chemie mezi mnou a tímhle notesem...

Nydrláckej notes pro štěstí

Přijdu takhle první den do práce...

Nové začátky mohou být plné očekávání, rozpačité a nesmělé. Nebo taky ne. Prostě přijdete v 9:00 ráno do práce a uděláte krátké představení před asi 40 lidmi. A rozdáte jim malé čokoládky, něco sladkého. Protože čokoláda posiluje lidské vztahy. 

První pracovní den jsem dostala informační nálož. A ta jména. Je jich asi miliarda. Nejvíc je tu lidí se jménem na M. Taky tu najdete několik jen-tak běžců, pár maratonců, něco málo kolařů a námořníků, poskrovnu motorkářů a spousta koloběžkařů. Silné zastoupení tu mají také latentní tanečníci, dále geeci a hlavně pejskaři. A kvůli cizineckým kvótám tu zaměstnávají i pár cizinců. 

Kreáč

Sedím s kreativním týmem a je mi tu fajn. Na stolech nám tu panuje lehký chaos. Střípky z minulých kampaní. Ale u kreativních lidí se to toleruje.

Kecám. Nemám páru.

Můj první úkol byl vymyslet jméno pro tenhle blog. Zodpovědná záležitost. Kreativnímu procesu prý pomáhají myšlenkové mapy a podobné pomůcky. Tak jsem si na papír sepsala hesla, kolem kterých by se měl blog točit a z nich se snažila vymyslet znivý název. Trvalo to ale pár dnů. Vedle toho, že mě moje tvůrčí múza poslala do háje, mi občas někdo přidělil menší úkol. Tu vymyslet popisky, tu překontrolovat redakční plán, tu něco přeložit. Neškodná práce.

Když jsem tedy po několika dnech konečně přišla se dvěma docela poetickými názvy: Chasing Words on the Spot a Still Thoughts, Loud Words, smetlo se to ze stolu. Prej moc sofistikovaný.

Ať je to něco drzejšího. Něco, co vás naláká, protože to bude megaulítlý. Nový název byl do dvou minut hotov.

Tak co, strefili jsme se?

Čerstvé maso

Studujete-li marketing, máte asi vyčíhlou nějakou tu agenturu, ve které byste chtěli začít svou dráhu markeťáka. Já už nějaký ten půlrok házela šikmoočkem po digitální agentuře Nydrle. Mezi studenty marketingu má pověst chytrého a svěžího kolektivu. Na svém blogu se navíc prezentují jako trošku trhlá banda. Přesně moje krevní skupina.

První krok je půl práce. Ale bývá nejtěžší. Milionkrát se mi podařilo z děsně vážných důvodů odsunout odeslání životopisu. Nakopla mě až Zuzka. Takže díky, Zuz! Po odeslání se mi strašně ulevilo. Z Nydrle se mi ozvali megarychle. Zvou mě na osobní setkání.

Večer před pohovorem jsem šla spát ve tři ráno. Znáte to. Podle instrukcí pro žadatele o práci nebo stáž musíte o potenciálním zaměstnavateli vědět všechno. Poctivě jsem si nastudovala, co je Nydrle zač a jaké kampaně dělali. Připravila jsem si také odpovědi na všelijaké všetečné otázky, na kterých by mě mohli grilovat. U markeťáků člověk nikdy neví. 

Na pohovoru se mě nezeptali na nic. Prostě mě vzali. Asi nabírají levnou pracovní sílu z východu. V bílé zasedačce se zelenými židlemi se mnou seděli Tonda a Martin a spíš mi vysvětlovali, jak funguje Nydrle. Příjemnější a lidštější pracovní pohovor jsem v životě neměla. 

S Martinem a Tondou jsme se domluvili, že se v Nydrle na stáži budu učit psát. Je ze mě Junior Copywriter. Počítám, že to bude hlavně o vymýšlení reklamních textů, hledání správných a účinných slov, které si zapamatujete jako mantru nebo při kterých se budete řezat smíchy.

Nastupuju v polovině května. Bude to maso. Digitální jatka. Asi.
Světlé začátky.