Pan Optikum

Některé výtvory lidské fantazie zasluhují být zvěčněny na tomto blogu. Tak tady to máte. Výtvory, které se za podivných okolností ocitly v kanceláři Nydrle.

Výkřiky gumového fialového muže.

"Kejku, máš hezkou tašku, co v ní nosíš?"

Trošku merchandising

Lenksy vypsala atributy, které by tenhle blog měl mít.

"Zdendo, to už bylo takhle nabarvený?" "Ne, to jsem si nabarvil sám."

A nakonec koncepční umění, které se kdysi objevilo na mém pracovním stole a jehož insight jsem nepobrala. 

Copyvrajtynk vs. copyrajtynk

Co je vůbec to ten copyvrajtynk, ptají se někteří. 

Tak ten copyvrajtynk je psaní chytlavých reklamních textů, vymýšlení názvů a sloganů.

Ale hlavně. Čte se to copyRAJTYNk. Jako rajtovat.
Není to copyvriting ale copywriting.
Správně přečtené slovo write se vyslovuje bez "w".

Jsme doma?:)

Vítání občánků

V minulém týdnu se v Nydrle konalo vítání občánků. Jak jste mohli čekat, slavnostní odpoledne mělo hodně neformální atmosféru. Kytky ani bonboniéry se nerozdávaly. Zato hojnost zlatavého moku byla všudypřítomná. Tak snad z občánků vyrostou jen dobře stavěná a prosperující stvoření.


Rodinné album:

Starosta u zdroje.

Stejně jako v Londýně, i u nás je několik fotbalových mančaftů. 

To jsme si vypěstovali. I ty kapesníčky.

Trampské vaření level Nydrle

V nedemokratickém nehlasování o místě a způsobu teambuildingu divočáků z Nydrle a přidružených skautů z Inspira a Hokosoftu (a jednoho kibice z Brand Embassy) vyhrála voda a stanování. Utužování a otužování kolektivu tak proběhlo 12.-14. 7. na Ohři.

Bohužel jsem pláchla už v sobotu ráno, před výjezdem na vodu, takže nevím, kolik posádek se převrátilo a komu všechno uplavaly spoďáry. Tudíž bude tenhle report jen o jídle, které jsme dokázali uvařit na jednom ohni.

Kotleecup 2013 

Celý výlet začal soutěží o nejlepší jídlo uvařeném ve zbrusu nových kotlících, které jsme vyfasovali před odjezdem. Vzhledem k tomu, že nás bylo něco přes 40 vodáků a široko daleko nebylo kuchařky, museli jsme si v polopolních podmínkách něco ukuchtit sami.

Byli jsme rozděleni do několika skupin, ve kterých jsme měli za úkol uvařit nebeský pokrm s rozpočtem do 300 Kč. Nedemokraticky nezvolená porota pak hodnotila ty nejlepší kulinářské výtvory podle kritérií: chuť, rychlost, vzhled, objem, náročnost a servis pro porotu (alias lezení do zadku).

Moje skupina se nakonec rozhodla pro pravé italské špagety v rajčatové omáčce, s čerstvou bazalkou a parmezánem, které nakonec nevyhrály, přestože jsme všechna základní kritéria splnili nadprůměrně. Dokonce servis pro porotu jsme dotáhli na profesionální úroveň (kulturní vložka pro porotu, načepované pívo pro porotu, lichocení porotě,...).

Největší uznání stejně získala finská rybí polévka, která mnohé přiváděla do mdlob svou jemnou smetanovo-rybí chutí.

Vedle polévky se podařilo vykouzlit i sýrové fondue s bílým vínem, zeleninovou směs s masem a nakonec i vepřovou panenku, která u poroty nakonec zvítězila.

Takže pokud si budete příště chtít na ohni udělat jen buřta s chlebem, vzpomeňte si trampské vaření level Nydrle a nejezte jen blafy.

Městečko na kraji města

Kolik je potřeba lidí na míchání kotlíku? Čtyř rádců-mudrců a jednoho a půl míchače. A dvou hlídačů.

Kotleecup: Sýrové fondue, vepřová panenka a grilované klobásky, zeleninová směs s masem a finská rybí polévka. Trampské vaření level Nydrle.

Kibic Majkee a jeho superhero Dexter zástěrka.

Filosofické rozjímání nad kotlíky a jejich posvátkým obsahem.

Finishing a Finnish Fish Soup.

Porotníček Milan zapisuje v roji hladových kobylek své zážitky z ochutnávání našich italských těstovin s parmezánem a čerstvou bazalkou. 

Náš nejvychytanější tým v čele s nejlepšími kuchaři italských špaget uvařených v kotlíku (šéfmajstři Roman v oranžovém pracovním úboru a Petr v bílém tričku a černé vestě). Nechybí Jameson, fajfka, čerstvá bazalka, plynový vařič a neznámý přidružený týpek v modrém. 

Jakej pták?

Dneska jen velmi krátce:

Co je to za ptáky na mé halence?

Náš ideamaker Filip je přesvědčen o tom, že to je kachna.

Dejte vědět, na co jste přišli, ornitologové.

Tajemná vražda v Nydrle

Vzduch v kanceláři zaváněl krví. Pachuť násilného činu tiše našlapovala, aby unikla pozornosti zdejších zaměstnanců.

Nehybné tělo ve své smrtelné poloze tu proto mohlo ležet v zadní části kanceláře i několik dní. 

Děsivá smrt rozpáráním. Vražda němých duší. 

Viník, zřejmě čtyřnohý, stále uniká. 

Místo činu

Komu se nelení, tomu se....školení?

Nydrle se stará o mozky svých zaměstnanců a občas je nakrmí i něčím jiným než jsou zadání od klientů. 

A protože jsme digitálka, měli jsme školení o tvorbě a formátech bannerů, aby i copywriteři nebo accounti věděli, na co je třeba myslet, dává-li se dohromady nějaká online kampaň. Hlavně nám bylo zdůrazněno, že ne všechno, co se vymyslí v hlavě nebo na papíře, lze naprogramovat do banneru. 

Přednášel nám Ondra, který tu dohlíží na všechno, co s bannery souvisí. 

Taky furt tancuje hip hop, lockin a poppin. Když jde přes silnici, když sedí za počítačem a možná i když spí. Nebo možná vůbec nespí. Protože místo toho tancuje. 

Na fotce ho vidíte v jeho nepříliš časté poloze - v klidu:)

Co nosí ženy v kabelce

Dneska jsem nemusela psát žádné texty ani nic vymýšlet (nebo si aspoň myslím, že jsem nemusela), tak jsem aspoň koukala naší grafičce Silvě přes rameno, jak pro jednu aplikaci fotí věci, které ženy nosí v kabelce.

Skoro každá baba, která se v té době nacházela v kanceláři, přispěla troškou do mlýna: sluneční brejle, zrcátko, pilník, šitíčko (!) od Jiřinky, lesky a rtěnky, krémy, peněženky, popřípadě diáře.
Slušná týmová práce.

A takhle se fotil finální výběr:

Backstage

Bosýma nohama

Děcký domov.

Pokud napíšete toto slovní spojení a nepřijde vám vůbec divné, nastal správný čas sestoupit z výšin zpět na zem. Bosýma nohama.

Výprodej deštníků

Tímto výprodejem deštníků na recepci Nydrle demonstrujeme náš nesouhlas
s vytrvalým dešťem.

Věříme, že po tomto nesymbolickém aktu déšť ustane a bude nastolen přísný diktát letního, sluníčkového počasí. 

Kejk Kontest

Každej krutopřísnej kreativec kromě krafání i kuchtí. Kejk Kontest každopádně krotil kulinářské katastrofy i kuriozity.

Krásné kulaté i kvádrovité kejky. Kromě karamelu i kopa kalcia a kalorií. Komise kontrolovala kvalitu i kvantitu a korunovala kejkového krále. Kec. Královnu Silvu.

Kuchtíkům kejků se klaněli kolegové na kolenou. Kalibr.

Nenechejte se zmást. Byla to skutečně přísná komise.

Ochutnávání. Ano, mám svolení od Barči i od Zdeňka zveřejnit tuto fotku.

Čekání na vyhodnocení Kejk Kontestu. První cenu vyhrála Silva (slečna s rezavými vlasy a černým svetříkem).

Polívkové obžerství

V Nydrle bylo dost lidí neposkvrněných vietnamským jídlem, tak jsme se rozhodli to změnit. A kde jinde než ve vietnamské tržnici Sapa, kam se "všichni chystají, ale nikdy nebyla pořádně příležitost"?

Minulý týden v neděli se tak vydala menší Nydrle expedice na poznávací a kulinářský výlet. I přes nepříznivé monzunové počasí se nás sešlo šestnáct. Kvalitní počet.

Tak čtyři polívky. My se podělíme!

Sedli jsme do mé oblíbené restaurace Hoa Sen (fakt tam nemám provizi) - v češtině to znamená Lotus. Většina Vietnamců má zvláštní tendenci (úchylku?) pojmenovávat své podniky poeticky nebo alespoň tak, aby odkázali na kulturu, přírodu nebo historii své země.

V restauraci jsme dostali privátní salónek, abychom měli klid na naše obžerství a aby na nás ostatní strávníci nečuměli. A protože jsme měli hladové oči, objednali jsme si haldu jídla: několik velkých polívek, o které jsme se podělili, několik zdejších specialit jako třeba grilované kozí maso nebo kapr v kotlíku.

Totálně jsme se přejedli.

Abychom hezky vytrávili, prošli jsme si několik hal, pod kterými se schovávají jednotlivé stánky se zbožím všelijakým. Stále mě baví sledovat reakce a udivené pohledy vás, "bělochů", když zjistíte, jaké ptákoviny se v Sapě dají sehnat. Tu zapalovače s nahými ženskými, tu paruky, tu plastové figuríny (viz fotky).

Nakonec jsme šli na obhlídku tradičních asijských potravin. Kolegové pokoupili různé druhy zeleniny, ovoce a omáček, aby si každý mohl přivézt trochu toho Vietnamu domů.

Hladoví, vymrzlí, ale furt krásní.

Sedíme v restauraci v privátním salónku a hrozně se přejídáme. Dáváme si kuřecí, hovězí i kachní polívku, grilované kuřecí a kozí maso, a v neposlední řadě skvělého kapra dušeného v kotlíku. 

"Kejku, co chceš, abych napsala do popisky fotky?"
"Napiš tam, že mi to vyoperovali ze zad."

Teď TED!

TED přednášky jsou mojí srdeční záležitostí. Hoďte vočko, neznáte-li je. Když jsem na začátku roku zjistila, že se letošní TEDxPrague uskuteční 25. května, přihlásila jsem se jako dobrovolník. Inu, studentova nejjednodušší a nejlevnější cesta, jak se na takovou akci dostat. Ale asi na mě pak zapomněli, takže se mi nikdo neozval. 

Když se v březnu spustil prodej prvních vstupenek, pro jistotu jsem si hned jednu koupila. 

Týden na to se mi ozvali z programového týmu, jestli bych nechtěla vystoupit a říct něco zajímavého na letošní téma Přes hranice. Aha. Takže zase Vietnamci. S největším úsměvem na rtech jsem souhlasila. Je přece rok hada. Rok velkých výzev, které se neodmítají. 

Musela jsem ale nejdřív projít menším výběrovým řízením řečníků. Sepsala jsem hlavní myšlenky a příběh, který bych chtěla divákům vyprávět. Programovému týmu se to líbilo. Dostala jsem tu čest a důvěru. Následovalo několik hodin konzulací, které mi následně pomohly vyprávění sestavit. Nenechali nás, řečníky, ve štychu.

A bylas nervózní?

Samotnou řeč o vyrůstání v české a vietnamské kultuře jsem dokončila několik hodin před konferencí. Sepsala jsem si ji, zvýraznila styčné body, ale zároveň nechala trošku místa pro spontánní pocity a myšlenky, které by se na pódiu před několika stovkami lidmi mohly objevit a které bych popřípadě chtěla říct nahlas. Nakonec na ně došlo.

Hodně lidí se mě ptalo, jestli jsem byla nervózní. Byla. Ukrutně! Ale ne před samotnou řečí.

Totiž. Na řadu jsem přišla až kolem páté odpoledne, a to jsem byla z nervozity dávno vyklepaná. Když čekáte celý den na svůj velkou chvíli, máte buď nervy totálně v kýblu nebo jste naopak naprosto v pohodě, protože se uklidňujete, že jsou lidi už unavení a nebudou vás poslouchat. 

Když jsem konečně šla na pódium, vlastně jsem doufala, aby diváci nebyli unavení. Naopak jsem se těšila na těch téměř 800 zvídavých hlav.

Udělala jsem pár kroků po koberci, rozhlédla se po publiku a spustila...

Pódium s červeným kobercem na Folimance

Foto: Martina Králiková, TEDxPrague

Organizační tým TEDxPrague 2013

Foto: Martina Králiková, TEDxPrague

P.S.: Zapomněla jsem udělat fotku s dvoučlennou Nydrle delegací - s Pavlou a Michalem. Ale byli tam! :)

Byl se z vás někdo podívat na TEDxPrague 2013?

Červené potěšení

Dnes jsem od kolegy Zdendy jen tak dostala červený nydrlácký Moleskine notes, který loni vyfasovali ve firmě k Vánocům a který Zdenda nevyužíval.

Vepředu na notesu je vyryto What you write, we live for. Nydrle. Je to parafráze firemního sloganu What you love, we live for. Má na dotek jemné listy a na zadní straně kapsičku, jak tomu u Moleskine bývá. Říkám jí kapsička malých 2D pokladů.

Mám z notesu ohromnou radost! I když je vevnitř kostkovanej:) Tak aspoň se v něm dají hrát piškvorky. A krásně kreslit (hranaté) věci. Pixelové záležitosti.

Jinak u nás v orientální Asii symbolizuje červená barva štěstí. Tady na západě zas lásku i zuřivost. Schválně, na kolik zafunguje chemie mezi mnou a tímhle notesem...

Nydrláckej notes pro štěstí

Přijdu takhle první den do práce...

Nové začátky mohou být plné očekávání, rozpačité a nesmělé. Nebo taky ne. Prostě přijdete v 9:00 ráno do práce a uděláte krátké představení před asi 40 lidmi. A rozdáte jim malé čokoládky, něco sladkého. Protože čokoláda posiluje lidské vztahy. 

První pracovní den jsem dostala informační nálož. A ta jména. Je jich asi miliarda. Nejvíc je tu lidí se jménem na M. Taky tu najdete několik jen-tak běžců, pár maratonců, něco málo kolařů a námořníků, poskrovnu motorkářů a spousta koloběžkařů. Silné zastoupení tu mají také latentní tanečníci, dále geeci a hlavně pejskaři. A kvůli cizineckým kvótám tu zaměstnávají i pár cizinců. 

Kreáč

Sedím s kreativním týmem a je mi tu fajn. Na stolech nám tu panuje lehký chaos. Střípky z minulých kampaní. Ale u kreativních lidí se to toleruje.

Kecám. Nemám páru.

Můj první úkol byl vymyslet jméno pro tenhle blog. Zodpovědná záležitost. Kreativnímu procesu prý pomáhají myšlenkové mapy a podobné pomůcky. Tak jsem si na papír sepsala hesla, kolem kterých by se měl blog točit a z nich se snažila vymyslet znivý název. Trvalo to ale pár dnů. Vedle toho, že mě moje tvůrčí múza poslala do háje, mi občas někdo přidělil menší úkol. Tu vymyslet popisky, tu překontrolovat redakční plán, tu něco přeložit. Neškodná práce.

Když jsem tedy po několika dnech konečně přišla se dvěma docela poetickými názvy: Chasing Words on the Spot a Still Thoughts, Loud Words, smetlo se to ze stolu. Prej moc sofistikovaný.

Ať je to něco drzejšího. Něco, co vás naláká, protože to bude megaulítlý. Nový název byl do dvou minut hotov.

Tak co, strefili jsme se?

Čerstvé maso

Studujete-li marketing, máte asi vyčíhlou nějakou tu agenturu, ve které byste chtěli začít svou dráhu markeťáka. Já už nějaký ten půlrok házela šikmoočkem po digitální agentuře Nydrle. Mezi studenty marketingu má pověst chytrého a svěžího kolektivu. Na svém blogu se navíc prezentují jako trošku trhlá banda. Přesně moje krevní skupina.

První krok je půl práce. Ale bývá nejtěžší. Milionkrát se mi podařilo z děsně vážných důvodů odsunout odeslání životopisu. Nakopla mě až Zuzka. Takže díky, Zuz! Po odeslání se mi strašně ulevilo. Z Nydrle se mi ozvali megarychle. Zvou mě na osobní setkání.

Večer před pohovorem jsem šla spát ve tři ráno. Znáte to. Podle instrukcí pro žadatele o práci nebo stáž musíte o potenciálním zaměstnavateli vědět všechno. Poctivě jsem si nastudovala, co je Nydrle zač a jaké kampaně dělali. Připravila jsem si také odpovědi na všelijaké všetečné otázky, na kterých by mě mohli grilovat. U markeťáků člověk nikdy neví. 

Na pohovoru se mě nezeptali na nic. Prostě mě vzali. Asi nabírají levnou pracovní sílu z východu. V bílé zasedačce se zelenými židlemi se mnou seděli Tonda a Martin a spíš mi vysvětlovali, jak funguje Nydrle. Příjemnější a lidštější pracovní pohovor jsem v životě neměla. 

S Martinem a Tondou jsme se domluvili, že se v Nydrle na stáži budu učit psát. Je ze mě Junior Copywriter. Počítám, že to bude hlavně o vymýšlení reklamních textů, hledání správných a účinných slov, které si zapamatujete jako mantru nebo při kterých se budete řezat smíchy.

Nastupuju v polovině května. Bude to maso. Digitální jatka. Asi.
Světlé začátky.