pátek 24. května 2013

Přijdu takhle první den do práce...


Nové začátky mohou být plné očekávání, rozpačité a nesmělé. Nebo taky ne. Prostě přijdete v 9:00 ráno do práce a uděláte krátké představení před asi 40 lidmi. A rozdáte jim malé čokoládky, něco sladkého. Protože čokoláda posiluje lidské vztahy. 

První pracovní den jsem dostala informační nálož. A ta jména. Je jich asi miliarda. Nejvíc je tu lidí se jménem na M. Taky tu najdete několik jen-tak běžců, pár maratonců, něco málo kolařů a námořníků, poskrovnu motorkářů a spousta koloběžkařů. Silné zastoupení tu mají také latentní tanečníci, dále geeci a hlavně pejskaři. A kvůli cizineckým kvótám tu zaměstnávají i pár cizinců. 


Kreáč

Sedím s kreativním týmem a je mi tu fajn. Na stolech nám tu panuje lehký chaos. Střípky z minulých kampaní. Ale u kreativních lidí se to toleruje.

Kecám. Nemám páru.

Můj první úkol byl vymyslet jméno pro tenhle blog. Zodpovědná záležitost. Kreativnímu procesu prý pomáhají myšlenkové mapy a podobné pomůcky. Tak jsem si na papír sepsala hesla, kolem kterých by se měl blog točit a z nich se snažila vymyslet znivý název. Trvalo to ale pár dnů. Vedle toho, že mě moje tvůrčí múza poslala do háje, mi občas někdo přidělil menší úkol. Tu vymyslet popisky, tu překontrolovat redakční plán, tu něco přeložit. Neškodná práce.

Když jsem tedy po několika dnech konečně přišla se dvěma docela poetickými názvy: Chasing Words on the Spot a Still Thoughts, Loud Words, smetlo se to ze stolu. Prej moc sofistikovaný.

Ať je to něco drzejšího. Něco, co vás naláká, protože to bude megaulítlý. Nový název byl do dvou minut hotov.

Tak co, strefili jsme se?

Žádné komentáře:

Okomentovat